Arboretum Sofronka v Plzni - Bolevci bylo založeno jako pracoviště Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, což je státní příspěvková organizace, která sídlí v Praze – Zbraslavi (Strnady) a jejímž zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství České republiky.

Zakladatelem arboreta byl v roce 1956 Ing. Karel Kaňák, CSc. po té, co byl Československou akademií zemědělských věd vypsán úkol "Šlechtění borovice". Protože dosavadní pokusné plochy a objekty nestačily k serióznímu řešení tohoto úkolu, rozhodl se založit sbírku světového sortimentu druhů rodu Pinus na lokalitě Sofronka v Plzni - Bolevci. V roce 1986 (do roku 2022) po něm převzal vedení arboreta jeho syn Jan Kaňák.

Na podzim r. 2009 bylo v rámci úsporných opatření Výzkumným ústavem toto pracoviště zrušeno. Od 1.1.2010 přešlo arboretum do majetku Města Plzně pod Správu veřejného statku města Plzně jako Oddělení pro vzdělávání, veřejnost, vědu a výzkum. V současné době zde působí pracoviště pod názvem Oddělení pro práci s veřejností a lesní pedagogiku (vedoucí Ing. Martina Kováříková 725 787 705).


Arboretum Sofronka – celosvětová sbírka borovic a jejich výzkum

Pozemek arboreta byl vybrán na severním okraji Plzně, v rekreační oblasti boleveckých rybníků, na počátku rozsáhlejších lesních porostů, v nadmořské výšce 330 - 350 m, na mírném svahu s jižní expozicí (49° 47' 21'' N, 13° 23' 9'' E). Od roku 1965 je v objektu meteorologická stanice, která byla v roce 1969 začleněná do klimatologické sítě Českého hydrometeorologického ústavu. Poloha objektu, především jeho spodní části (mrazová kotlina) a složení půdy - permokarbonské hlinité písky a arkózy s nedostatečnou tepelnou akumulací - mají za následek vysokou četnost extrémních teplot. Vegetačním typem tohoto území jsou acidofilní doubravy.

Klimatologická charakteristika arboreta

- průměr slunečního svitu: 1.260 hod. (1.050/1.570)

- průměrná roční teplota: 7,3 °C (6,4/9,1)

- maximální teplota: 40,1 °C (1983)

- minimální teplota : - 28,0 °C (1985)

- minimální přízemní teplota: -30,0 °C (1985)

Celkově lze říci, že se jedná o stanoviště s velmi chudou písčitou půdou s minimálním obsahem živin a s minimálním množstvím humusu, klimaticky suché, s častými extrémy teplot a s hojným výskytem časných i pozdních mrazíků. Těmito podmínkami je limitováno přežití většiny introdukovaných druhů. Ty druhy, které s úspěchem přežily zdejší podmínky, lze s úspěchem pěstovat na většině lokalit střední Evropy.

Součástí výzkumného objektu "Sofronka" jsou i paralelní srovnávací plochy, založené v Jihočeském a Východočeském kraji. Plocha v Bědovicích u Týniště ve východních Čechách byla založena na diluviálních píscích teras řeky Orlice a druhá, v jižních Čechách, na velmi chudém stanovišti (lišejníkový bor) na polesí Mláka u Třeboně. Tyto plochy jsou využívány především při řešení výzkumných úkolů, zabývajících se šlechtěním borovice lesní (Pinus sylvestris). Další výzkumné plochy vznikaly po roce 1983 a to především v souvislosti s výzkumem ekologického potenciálu některých druhů rodu Pinus ve stresových podmínkách imisních poloh Krušných hor, na území bývalého lesního závodu Klášterec nad Ohří. Paralelní plochy se stejným sortimentem byly založeny pro porovnání v arboretu na Sofronce a v objektu Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví v Průhonicích u Prahy.

Všechny výsadby byly prováděny způsobem běžným v normálním lesním provozu, tj. v pravidelných sponech 1x1m, resp. 2x2m. Jednotlivé partie jsou ve čtvercích, resp. obdélnících, obsahujících 100 až 200 sazenic od každého vzorku populace, aby se dal posuzovat habitus každého vzorku nejen z hlediska genekologické diferenciace, ale i z hlediska lesnického. Velký počet vzorků populací dává možnost studovat variabilitu druhu v rámci celého území areálu druhu.

Hlavní inspirací tohoto pojetí výzkumu byly podněty N.I.Vavilova, předního ruského genetika - fytogeografa, vzorem uspořádání objektu je arboretum 90 druhů borovic v Placerville (Kalifornie), které založil v roce 1926 James Eddy a později se z něho stal Ústav lesnické genetiky.

Veškerý sadební materiál byl vypěstován ve vlastní školce na Sofronce z osiva, získaného soukromou cestou od vědeckých a výzkumných pracovníků z různých států, díky osobním kontaktům zakladatele arboreta, popřípadě výměnou s různými institucemi. Ve školce i ve výsadbách se zásadně nepoužívalo hnojení ani chemická ochrana, do výsadeb se nezasahuje ani probírkou nebo prořezávkou. Kultury se ponechávají svému přirozenému vývoji, který je ovlivňován pouze přírodním výběrem, neboť vědecké pracoviště genetiky a šlechtění lesních dřevin se nezabývá produkcí dřevní suroviny, nýbrž získáváním informací o vnitřních schopnostech a evoluci zkoumaných druhů pouze v přirozených podmínkách prostředí.

Od založení arboreta do současné doby bylo na ploše cca 22 ha vysázeno 61 druhů borovic z celého světa a tato sbírka se stala jednou z největších na euroasijském kontinentu. V současné době je reprezentativně zastoupeno 16 druhů borovic, které se zde úspěšně adaptovaly, plodí a přirozeně se zmlazují (=obnovují pod mateřským porostem). Dalších 14 druhů přežilo v jednom nebo několika exemplářích. Ostatní zkoušené druhy vyhynuly buď po první zimě, nebo během několika let.

U druhů, které jsou zastoupeny velkým počtem proveniencí, tj. vzorků z různých částí jejich oblasti rozšíření, byla studována jejich biologie, životní strategie a šíření po ústupu posledního zalednění. Tím byly získány originální informace o řadě významných zákonitostí, které přímo souvisejí s metodami jejich pěstování. Mimo jiné bylo prokázáno, že každý druh se vyvíjí v souladu se změnami vlastního prostředí, takže prodělává evoluci v souvislosti s evolucí svého areálu a tím i v souvislosti s evolucí lesních společenstev, ve kterých se vyskytuje. Z toho byla odvozena nová forma vědy o dřevinách - evoluční dendrologie.

V těchto souvislostech byla na Sofronce popsána řada teorií a hypotéz, které vznikly především při řešení ekologické katastrofy Krušných hor vlivem imisí. Sofronka se tak stala jediným lesnickým pracovištěm, které se zabývá evolucí lesa, aplikovanou v ekosystémovém pojetí zacházení s lesem, tedy teorií biologického způsobu pěstování lesa. Tento způsob využívá především přirozených vlastností rostlinných druhů, přitom plně respektuje jejich roli v sukcesi a tím i jejich adaptace. Vylučuje tedy veškeré necitlivé zásahy a intervence člověka do lesních ekosystémů, což úzce souvisí se současným pojetím péče o les.

Za dobu existence navštívilo arboretum mnoho významných návštěv z celého světa a jeho význam daleko přesahuje hranice našeho státu. Proto bylo také zařazeno do mezinárodního seznamu nejvýznamnějších botanických zahrad a arboret v centrálním registru v Readingu.